Jak to všechno začalo...

---

     Občas po škole jsme se se spolužáky dohodli a šli si jen tak zakopat na školní hřiště. Časem se "občas" změnilo na "každý den" a my našli ve fotbale svou zálibu. Většina z nás skončila s jinými sportovními aktivitami (softball, floorball...) a začala se věnovat jen a jen fotbalu. Téměř nikdo z nás nehraje závodně, hrajeme jen pro zábavu a nevadí nám, když prohrajeme.
     Každoročně konaný turnaj ve fotbale, který v rámci Sportovního dne pořádá naše Gymnázium, jsme vždy opustili hned v prvním kole. Teď jsme začali s přípravou již několik měsíců dopředu. Moc jsme chtěli uspět, dokázat si, že přeci nejsme nejhorší a každý tomu podřídil všechno. Nastal den D, všichni jsme vběhli na hřiště v modrých tričkách a plní odhodlání jsme se vrhli na prvního soupeře, jednu z nejlepších tříd na škole, kde většina základní sestavy hraje fotbal několik let závodně. Nikdo nám nevěřil, což nás ještě více vyburcovalo a chtěli jsme dát do zápasu všechny síly. Hned na začátku však udělala naše ještě nezformovaná obrana obrovskou chybu, kterou dokázal kapitán soupeře s jistotou potrestat. Celý druhý poločas jsme měli převahu, soupeře jsme doslova uzamkli na jeho polovině, několikrát jsme nebezpečně vystřelili, ale branka soupeře zůstávala našim střelcům zakletá... Postupem času jsme ale zapomínali na obranu a protivník toho využíval k nebezpečným brejkům, které často i díky našemu brankáři neskončily druhým gólem v naší síti.
     S blížícím se závěrečným hvizdem jsme znervozněli a náš tlak polevoval. Soupeř chytrou hrou ukrajoval ze zbylého času vteřinu za vteřinou a všechno mu hrálo do karet. Až v nastaveném čase, ve chvíli našeho posledního zoufalého náporu, vystřelil z dálky Matěj Kuncíř, z klubka hráčů před brankou vyskočil nejvýše Petr Gregor a jemnou tečí usměrnil míč za záda bezmocného brankáře. Šťastný gól v posledních vteřinách zápasu nám vrátil zpět sebevědomí a vůli po vítězství. Následoval penaltový rozstřel, kde jsme si hodně věřili, neboť brankář soupeře si den před turnajem vyvrknul kotník. Série prvních pěti penalt skončila nerozhodně 3:3. Rozhodovalo se až v osmé sérii: Vedli jsme 5:4 a hráč soupeře tedy musel dát gól. Přihlížející diváci ani nedýchali. K míči se postavil hráč, který v první sérii nastřelil břevno. Souboj nervů ale nezvládl a pro brankáře nebylo těžké jeho špatně umístěnou střelu chytit. V našem týmu vypukla obrovská radost. Věřili jsme, že teď už si vítězství nemůžeme nechat ujít.
     Následující tříhodinová pauza se nám zdála doslova nekonečná, ale zase jsme měli čas znovu načerpat síly před zápasem, který měl být papírově lehčí než ten první. Ale opět se nám příliš nepovedl začátek. V jedné z nepřehledných situací před naší brankou se obraně nepodařilo včas odkopnout odražený míč a útočník soupeře neměl problém trefit odkrytou část branky. Naši obránci sice reklamovali ruku, ale rozhodčí ji přehlédl a branku uznal. Opět jsme to byli my, kdo musel hrát "do plných" a dohánět jednobrankové manko. Tentokrát jsme se však vzpamatovali dříve a smršť dvou gólů během jedné minuty soupeře psychicky zlomila a nám poskytla vedení, které jsme již nepustili. Jako první nádherně skóroval Matěj Kuncíř, když po jednom z taktických faulů soupeře obstřelil špatně postavenou zeď a brankář mohl jen očima sledovat, jak točený míč míří pod břevno. Vítězný gól vstřelil Vojta Sůva, když se nejlépe orientoval ve skrumáži a z úhlu prostřelil vše, co mu stálo v cestě.
     Náročný program tří zápasů během několika hodin umocněný úmorným vedrem se podepsal na kvalitě finálového utkání. Oba týmy hrály více takticky a čekali spíše na chybu soupeře. Protivník měl mírnou převahu, ale nedokázal ji gólově vyjádřit a zápas probíhal víceméně vyrovnaně, Posledních několik minut se hráči po hřišti už spíše ploužili a nemohli hrstce nejvěrnějších, kteří zůstali na vrchol turnaje, když už i většina pořadatelů odešla, nabídnout žádnou pohlednou akci. Podruhé na turnaji měly tedy rozhodnout střely ze značky pokutového kopu. I přesto, že dva z hráčů soupeře během základní série přestřelili branku, muselo se opět nastavovat. Na poslední penaltu se postavil Nguyen Thanh Dung a nekompromisně zavěsil do "šibenice". Následovala už jen bezbřehá radost všech a druhý den slavnostní cesta za vysněným titulem...
     Tento úspěch všechny ještě více zapálil do hry a na vlně vítězné euforie jsme založili klub, v kterém se opět sešla většina vítězné sestavy ze Sportovního dne, a přihlásili se do Hanspaulky. Již o letních prázdninách jsme nakoupili dresy v naší milované modré barvě a začali trénovat. Víme, že začátky budou asi těžké, ale věříme, že nás žádná porážka nezlomí a štěstí si nás třeba opět najde...    otd

Článek napsal Otakar Duben

Vítězná sestava : Martin Viták - Tomáš Rosenberger, Jirka Podval, Vítek Zahradník, Honza Voldán, Ota Duben - Michal Malý, Nguyen Thanh Dung, Matěj Komanec, Petr Gregor, Matěj Kuncíř, Vojta Sůva, Jirka Vorba

Góly a asistence : Petr Gregor (Matěj Kuncíř), Matěj Kuncíř, Vojta Sůva

Fotky k zápasu najdete v naší galerii.

Přečtete si jak dopadla naše obhajoba titulu v roce 2003...